ANATOLSKÝ PASTEVECKÝ PES

ANATOLIAN SHEPHERD DOG

KANGAL, Coban Köpegi

Jsme rodina, která miluje plemeno anatolský pastevecký pes, nejen pro jejich krásný vzhled, ale hlavně díky jeho skvělým vlastnostem. Jeho loajalita, moudrost, láska, jeho věrnost svým pánům, jeho schopnost analyzovat všechny situace, stejně jako přizpůsobit se jakémukoli klimatickému prostředí z něj dělá výjimečného psa. V Turecku je kangal součástí tureckého národního bohatství a je označován jako turecký "poklad". Více v sekci O plemeni

NABÍZÍME KE KRYTÍ NAŠEHO PSA ARTIKA Z DUBSKÉ HAJNICE!!!!!!!!!!!!!!

Druhy anatolců

22. června 2012 v 12:09 |  O plemeni


Akbash

Pochází ze západní části Anatolie. Jeho jméno znamená "bílá hlava". Je to velký pastevecký pes s dlouhýma nohama s výškou 81 až 86cm u psů a 71 až 81 u fen. Patří do skupiny velkých bílých pasteveckých psů, které můžeme najít v různých zemích. Úzké příbuzenství s maďarským kavaszem, slovenským čuvačem a polským podhalaňským pasteveckým psem je pravděpodobné. Teorie o tom, že pyrenejský horský pes stejně jako italský maremmanský pastevecký pes a jako všichni velcí bílí pastevečtí psi v Evropě jsou potomky akbashe, který měl být zase přivezen do Anatolie asijskými kmeny, má slabé základy. Jsou to spekulace, které nelze dokázat. Od všech zde jmenovaných pasteveckých psů se akbash liší především tím, že má lehčí stavbu těla a je vysoký. Při výšce okolo 86cm se pohybuje jeho tělesná hmotnost od 42 do 55kg, ve srovnání se svatobernardským psem nebo pyrenejským horským psem je to relativně málo a podmiňuje to spíše lehkého než kompaktně stavěného psa. Akbash je dnes chován v krátkosrsté a dlouhosrsté variantě. Dlouhá srst je buď lehce zvlněná nebo hladká. Přední končetiny a ocas jsou u dlouhosrstého akbashe bohatě osrstěny. Krátkosrstý akbash má tvrdou srst a pod ní hustou podsadu a i u něho je zadní strana předních končetin více nebo méně osrstěna. V USA již existuje "Akbash Dog Association International", která vede vlastní plemennou knihu, do které je doposud zaznamenáno okolo 300 akbashů. A.D.A. vypracovala standard plemene, který publikovala. V Německu existuje unie milovníků a chovatelů tureckých pasteveckých plemen, jejímž cílem je čistokrevný chov a rozšíření akbashů. Jejich hlídací a ochranný instinkt je silně rozvinut. Mají odpovídající přirozenou agresivitu, která by se neměla podporovat. Do dnešní doby není akbash uznán FCI.

Karabash

Název karabash znamená "černá hlava". Standard vypracovaný anglickým "Karabash Dog clubem" (zal. 1965) ho popisuje jako vysokonohého, silně stavěného psa se širokou lebkou s těžkou hlavou a s krátkou a hustou srstí. Je jednobarevný, hnědý v různých odstínech nebo žíhaný. Charakteristická je černá maska, která mu dala jméno. Mění se od úplně černé hlavy až k černému čenichu a černým uším. Přednost mají psi se zcela černou hlavou. Výška se pohybuje mezi 73,6 až 81cm u psů a 71 až 78,8cm u fen. Má převislé uši, které se mu dodnes v Turecku kupírují, často zcela krátce, na ochranu proti vlkům. Jeho úlohou byla odedávna (a v jeho vlasti ještě dnes je) ochrana stád ovcí a koz proti vlkům, které předčí rychlostí a silou. Využíval se také jako pes válečný. Karabash je mimořádně robustní plemeno a to, že se tito psi dožívají věku až 20 let, hraničí již skoro se zázrakem. Ve 20. století zanikly čistokrevné chovy pasteveckých psů s výjimkou kangalů, o kterých budeme hovořit dále. Rozlišení karabashů a kangalů je mimořádně nejasné. Standard vypracovaný "Karabash Dog clubem" (Anglie) a "Kangal Club of America" (Amerika) jsou prakticky identické. Je proto oprávněná otázka, zda se vůbec vyplatí zavedení dvou různých označení pro zřejmě stejné plemeno.

Kangal

Své jméno získal od aristokratické rodiny Kangalů anatolské provincie Sivas v Anti-Tauru. Rodina Kangalů, nyní vlastníků velkých statků v Sivě, odvozuje svůj původ od turkmenských bejů. Dnes jsou šlechtické tituly v Turecku zrušeny, ale Kangalové si udrželi svůj význam, patří jako dříve k horním společenským vrstvám. Zasedají v tureckém parlamentu, jsou lékaři a jsou ještě stále majiteli velkých statků v kangalském distriktu v Sivě. Jsou známí jako vyhlášení chovatelé koní a ovcí. Tito majitelé velkých statků sehráli, pro po nich pojmenované psy, důležitou úlohu. Kangalové sice žádnou vlastní plemennou knihu nevedli, ale neponechávali chov náhodě, nýbrž připouštěli určité psy k feně podle výběru, a to se dělo po staletí. Tak vznikl v Sivě zcela určitý typ pasteveckého psa, který je v Turecku považován za "národního psa". I Turek, který se obzvláště nezajímá o psy, slyšel už pravděpodobně něco o kangalech, zejména když je toto plemeno zobrazeno dokonce na tureckých poštovních známkách. Kangal se liší, jak již bylo řečeno, od karabashe jen málo. Jeho předností je pouze to, že pochází z chovu Kangalů, tedy že je považován za více nebo méně čistokrevného. Nejlepší a nejčistokrevnější kangalové pocházejí dnes stále z provincie Siva a jen takoví psi jsou zapisováni do plemenné knihy "Kangal Club of America". Jako u karabashů tak i u kangalů se jedná o velkého psa s převážně šedohnědou barvou, často bílou skvrnou na hrudi nebo bílými tlapkami. Charakteristická je černá maska nebo celá černá hlava. Velikost odpovídá mírám udaným u karabashe, pes o výšce 80cm váží 60kg a více, jsou to tedy skutečně masivní psi. Strakatí psi nebyli u kangalů nikdy použiti pro chov. Chovatelé kangalů v Sivě jsou přesvědčeni o tom, že se u jejich psů jedná o čistokrevné plemeno, které se liší od všech ostatních tureckých psů a které zůstalo nezměněno po staletí. Uznávají také standard vypracovaný "Kangal Club of America", a protože nemají vlastní klub, vedou chov podle tohoto standardu. Turecké znění, podepsané Kangaly v Sivě a notářsky ověřené, je uloženo v aktech amerického klubu.

Zdroj: http://vontahlspere.blog.cz/rubriky/o-plemeni



Výchova

Všichni bychom si přáli dobře vychovaného psa - a pak je třeba začínat s výchovou hned od štěněte. Výchova, to není jen obojek, vodítko a cviky na vodítku - výchova je nikdy neustávající proces, který ovlivňuje každá naše interakce se štěnětem nebo psem. Zahrnuje pozdrav se psem, jednoduché povely, zásady hierarchicky správného chování, odměny i pokárání.

Se štěnětem je třeba hned odmalička manipulovat - prohlížet uši, kontrolovat zuby a tlapky, kartáčovat srst. Nečekejte, až se psovi zapíchne hřebík do tlapky, abyste najednou zjistili, že máte psa, který si tlapu nenechá ošetřit. Štěně musí znát laskavé jednání a manipulaci, dokud je malé, abyste si mohli jemně vynutit jeho trpělivost a poslušnost.

Pro zdravý růst a vývin štěňat je velice důležitá strava. Po prvních 18 měsíců štěňata krmíme kvalitní stravou určenou pro štěňata dvakrát až třikrát denně menšími odměřenými porcemi. Po 18 měsíci přecházíme na stravu pro dopělé psy s dávkováním dvakrát denně. V žádném případě by ve stravě neměly být přítomny různé podpůrné růstové doplňky pro urychlení růstu. Správně krmený pes nesmí být hubený ani tlustý, měl by mít dobře stavěnou kostru a zejména klouby.

Obecně platí, že anatolec vyžaduje vzhledem ke svým sklonům k dominanci důslednou a láskyplnou výchovu hned od prvních dní, ovšem bez zbytečné tvrdosti nebo přetěžování. Není to pes, u něhož bychom mohli očekávat slepou poslušnost, ve svém jednání bude vždy spoléhat především na svůj úsudek, a proto je třeba věnovat mimořádnou pozornost dokonalé socializaci. Anatolec musí být proto dokonale připraven na možné situace, s nimiž by se mohl setkat, aby byl schopen v nich přiměřeně reagovat.

Chceme-li ze štěněte vychovat spolehlivého hlídače stád ovcí a skotu, musíme se mu plně věnovat od malička. Každé štěně se potřebuje naučit určitá pravidla, dostatečně se vyvinout a získat plnou důvěru předtím, než se stane spolehlivým hlídačem. Některá štěňata projeví své hlídačské schopnosti již ve třech až šesti měsících stáří, avšak plný respekt si získávají až od osmého měsíce věku. Plné zralosti dosahují anatolští pastevečtí psi ve třech letech, kdy se zároveň stávají nedocenitelnými pomocníky na farmách.

Anatolského pasteveckého psa stačí pravidelně vykartáčovat (především v období línání, kdy pes vyměňuje intenzivně svoji hustou srst), jinak nevyžaduje žádnou zvláštní péči.

I přes svoji velikost se anatolec dožívá poměrně vysokého věku - poměrně běžný věk je u těchto psů dvanáct až patnáct let.

Anatolský pastevecký pes má rád děti, považuje je za vlastní a chrání je. Samozřejmě je nutné, aby se děti k těmto psům chovali uctivě a zbytečně je neprovokovali. Je vhodné, aby se děti účastnily výchovy a tréninku psa. Malé děti raději nikdy nenecháváme se psem samotné. Pes takovým dětem může nechtěně ublížit a to svou velikostí a mohutností. Pokud si starší děti domů vodí různé kamarády a přátele, je vhodné je varovat, že anatolský pastevecký pes je může vnímat jako nezvané hosty.

Snášenlivost anatolců s ostaními psy je dobrá v případě, pokud tito psy společně s ním vyrůstali. V ostatních případech považuje cizí psy za vetřelce a podle toho se chová. Ve většině případů, když je pes dobře vychováván se dá tento pud, je-li nežádoucí poměrně dobře utlumit. Anatolský pastevecký pes cizí psy aktivně nevyhledává. Pokud už se dostane do psí smečky, uplatňuje svoji dominantní úlohu a většinou se stává vůdcem.

Anatolec rozhodně není pes, kterého bychom měli trvale zavírat do bytu. Aby se cítil dobře, potřebuje dostatek pohybu a volné nebe nad hlavou. Nejvíc mu vyhovuje prostorný, dobře oplocený pozemek, který může chránit před vetřelci jako vlastní teritorium. Vzhledem ke kočovnému životu v zemi původu musí být oplocení pozemku dostatečně kvalitní, aby si pes nerozšiřoval své teritorium a současně aby na jeho teritorium nevstupovali případní vetřelci.

Feny jsou drobnější postavy než psi. Proto mohou být vhodnější jako společnice do domu více, než psi. Jsou také klidnější, lépe se chovají k dětem, avšak jsou více dominantní a častěji někdy bývají lepšími hlídači než psi. Není to vždy pravidlem. Velice záleží na chovateli a kvalitě výchovy.

Anatolský pastevecký pes je velmi přizpůsobivý každému typu počasí. Snáší jak vysoké letní teploty, tak hodně studené zimy. Většinou dávají přednost pobytu venku než doma. Vždy je nutné zajistit dostatek vody, stín, popřípadě psí boudu nebo přístřešek. V horkých letních dnech si často vyhrabou mělké díry, mnohdy vlhké, do kterých si lehají a chladí se. Nemají příliš rádi koupání ve vodě.

Chov anatolských pasteveckých psů je vhodný pro lidi, kteří mají rádi velké, ale klidné psy. Nejvíce energie vydávají malá štěňata, která se postupně s věkem uklidňují. Dospělí jedinci často vypadají, jako by byli v bezvědomí. Avšak oni jsou plně ve střehu, přestože se někde povalují nebo spí. Jakmile někdo vstoupí do jejich teritoria začne štěkat. Neustoupí-li vetřelec, je schopen jej velkou rychlostí dostihnout a zahnat ze svého teritoria. Tito hlídači jsou nejvíce ostražití navečer a v ranních hodinách, kdy se objevuje nejvíce vetřelců.

Do chovu těchto psů by se neměl pouštět každý. Je nutné si uvědomit, že se jedná o hlídacího psa s velkou nezávislostí, a to vyžaduje mnoho času, úsilí, zodpovědného přístupu ve výchově psa. jsou to velice silní a dominantní psi. Pokud hledáte psa, který se podrobí každému vašemu příkazu, pak toto není pes pro vás. Začnete-li psa nutit plnit vaše příkazy, ten k vám nezíská důvěru a může i proti vám zaútočit, zejména uhodíte-li jej v hněvu nebo mu neposkytnete potřebný výcvik. Z uvedených důvodů se nedoporučuje chovat a cvičit tyto psy jako sportovní obranáře nebo útočné. Budete-li psa vychovávat s láskou, důvěrou, ale s pevnou a milující rukou, stanete se jeho nejlepším přítelem a on vám to rád oplatí.



Text: Štěpán Václavík - chovateská stanice Von Tahlspere

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 campden campden | Web | 19. června 2015 v 0:49 | Reagovat

rychla pujcka online příbram :-|

2 Zuzana Zuzana | E-mail | 12. prosince 2016 v 23:48 | Reagovat

Prosím o cenu za kryti s pejskem artika s naší fenkou . Děkuji předem za odpověď

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama